Byla tak zvláštní mladá dívka.
Chtěla za sebou zavřít dvířka,
opustit svět, jít v samotu.
Pozděj svět smysly okouzloval.
Románů lákala ji slova.
Chtěl nalomit v ní dobrotu.
Pro klášter padlo rozhodnutí,
suchopár v duši však ji nutí
vytrvat, nevzdát pozice.
Prochází zkouškou upevněna.
Zatouží, aby ta proměna
celý řád zasáhla více.
Kláštery sester karmelitek
zakládá, mění, ne bez bitek.
O každou duši zápolí.
Je knězem Janem podpořena,
z úspěchů velmi potěšena.
Nepochopení zabolí.
Do výšin však se srdcem vznáší.
Duch Boží v nebe ji unáší,
že zpívá písně hymnické.
Když umírá, je spokojena.
Po letech přiřčena jí cena:
"Doktor církve katolické."
Terezie z Avily
