Jan Zlatoústý

                   1.                                                              2.
Jan, rodák syrský antiošský                    Chválil ho mistr Libanius.
své mládí a svůj věk jinošský                  K pohanství lákal - marný pokus.
prožíval jenom s maminkou.                    Jan bude nejspíš právníkem.
Otec Secundus brzy zemřel.                    Rozmlouvá mu to přítel Basil.
Jan se vzděláním problém neměl.           "Čti Písma! Zanech lidských frází!"
Takový žák je výjimkou!                            Poslechne. Je učedníkem.

                    3.                                                              4.
V klášteře otce Dioskora.                         Prchá před poctou do kláštera.
U patriarchy kurs dokoná.                        Miletius ho jáhnem dělá,
Je pokřtěn. V dómu lektorem.                 když vrátil se zpět z vyhnanství.
Však jeho křtitel Miletius                          Nástupce Flavius jej světí!
z dómu vypuzen. Hrozí pokus:                 Jak kněz teď v dómu má oběti
Jan biskupem buď vyvolen!                     přinášet, přemoct pohanství.

                    5.                                                               6.
Pročpak se bát, když vlnobití                    Z chudoby strach mít, bez majetku?
doráží, slunce mě nesvítí,                         Přicházíš na svět, máš kolébku?
příval dotírá, ryk bouře?                           Bůh tě tu živil, zachoval.
Smrti se bát, když smrt je ziskem?           Vše dá mi, když ho vroucně prosím.
Ke Kristu dospět rychle, tryskem             Jeho slib stále v srdci nosím.
je přece slast. Jsi ven z louže...               "Kde jsou dva zbožní, tam jsem já."

                    7.                                                               8.
Kde soptí hněvy nepřátelů,                       I láska bližních je posilou.
železná pouta trýznitelů,                            Byť tisíc supů zde kroužilo,
jak pavučinu je strháš.                               chtělo mě přímo rozklvat.
Vyhnanstvím hrozí s pěnou v ústech?     Ty, moje Lásko nejvěrnější,
Tobě dál patří dálky pusté.                         důvěru podpoř v pouti zdejší!
Ty při mně, Pane, vytrváš!                          Do vln si mohou mne vrhat.

                    9.                                                             10.
Výmluvnost se zde osvědčila.                   Začíná činnost opravdová.
Sám císař, jeho kamarila                             Šíří se láska, nejen slova.
jej volá k sobě v Cařihrad.                         Vzdělává kněze, věřící.
Z Egypta pán pan patriarcha *                    Bez bázně tepe hříchů dluhy.
jej světí. Domácí? V nebes hrad.               Dvůr popuzen i kněžské kruhy.
                                                                       Jan patriarch sesazen!!

                    11.                                                            12.
Odchází sám, však nebe umí                      Ven, světče, půjdeš z Cařihradu!
zemětřesením spor utlumit.                        Přes Niceu dál, dál do zadu!
Na dva měsíce ztišení.                                 Frygií přes Galácii,
Spiknutí znova hlavu zvedá.                       Kappadocií do Kokusu,
Jan dál chránit už se nedá.                         v pontskou Komanu, vše v poklusu.
Vyhnanství - pánů řešení...                         Odtamtud tvou smrt hlásili...