Šel jsem za světcem jako poutník,
nejedl, nevzal do rtů doutník;
do Fuldy za Bonifácem.
Leží zde nepřáteli sražen.
Do lebky meč krutě vražen.
Chránit se knihou? Je ztracen.
Víc druhá scéna mne uchvátí.
To vstávají už k soudu svatí.
Bonifác zvedán anděly.
Rychle jej chtějí postaviti,
hlavu se snaží předkloniti.
"Spěj nejdřív v nebes úděly!"
Myslím na něho ve mši svaté.
Ze srdce všední vše odváté,
nadšeně duše zde pěje.
Rozmnož v nás víru, upevni ji!
Bez víry lidé trapně shnijí.
Ve víře naše naděje.
Dej, Pane, k prosbám Bonifáce
až lid se bude z pouti vracet,
ať cítí jeho přispění!
Ten, kdo jde pevně cestou víry,
jistotně pozná: víra sílí
hned z rána od kuropění!
