13. září - Jan Zlatoústý

13. září - Jan Zlatoústý

Báseň o Janu Zlatoústém se svým rozsahem vymyká obvyklým čtyřem strofám. V této jich najdeme třikráte tolik. Z nich však přece vybíráme pouze čtyři, jež považujeme za velmi krásné:

Pročpak se bát, když vlnobití
doráží, slunce mě nesvítí,
příval dotírá, ryk bouře?
Smrti se bát, když smrt je ziskem?
Ke Kristu dospět rychle, tryskem
je přece slast. Jsi ven z louže...

Z chudoby strach mít, bez majetku?
Přicházíš na svět, máš kolébku?
Bůh tě tu živil, zachoval.
Vše dá mi, když ho vroucně prosím.
Jeho slib stále v srdci nosím.
"Kde jsou dva zbožní, tam jsem já."

Kde soptí hněvy nepřátelů,
železná pouta trýznitelů,
jak pavučinu je strháš.
Vyhnanstvím hrozí s pěnou v ústech?
Tobě dál patří dálky pusté.
Ty při mně, Pane, vytrváš!

I láska bližních je posilou.
Byť tisíc supů zde kroužilo,
chtělo mě přímo rozklvat,
Ty, moje Lásko nejvěrnější,
důvěru podpoř v pouti zdejší!
Do vln si mohou mne vrhat.